A je tu zase víkend, a to znamená, že se někam pojede! Tak se podíváme, kam to bude tentokrát. Dlouho jsme nebyly na severu. Tak co třeba Sloup v Čechách. Je to už nějakou dobu, co jsme se pohybovaly v okolí hradu a Adventure má trasu kolem hradu jako další z možností, jak se zapojit do Adventure Tour 2024. Jdeme na to! Výlet nazvaný „Za výhledy na jedinečný skalní hrad Sloup“ má celkem 4 varianty. Nejvíce se mi zamlouvala ta 22 kilometrů dlouhá – okruh začínající a končící ve Cvikově. Snažila jsem se vyrazit brzo, abychom alespoň částečně unikly vysokým teplotám. I když, v poslední době mi to přijde jako…

Určitě si říkáte: „Tak, kam to bylo tentokrát?“. Nejvíc mě baví spojení bloumání lesem a poznávání kultury, architektury, tradic. Ale nesmí u toho chybět psice, takže to musí být také dog friendly. A tohle se mi v tomto případě celkem povedlo skloubit dohromady. Opět mi byla nápomocná aplikace Adventure a jeden z výletů druhé části výzvy Tour 2024. Nebudu vás už dlouho napínat, stejně dávno podle názvu víte, kam jsme se tentokrát zatoulaly. Ano, byl to skanzen na Veselém Kopci. Trasa je vedená z vlakového nádraží v Hlinsku přes Kouty a Vítanov, kolem Královy pily až na Veselý Kopec. Tady počítejte s nějakým tím kilometrem v nohách navíc, než si…

Když jsem promýšlela výlet, který bych mohla absolvovat v okolí Hradce, inspirovala jsem se opět v aplikaci Adventure. Zaujala mě trasa s názvem „Do Podkrkonoší za zříceninami Kumburk a Bradlec“. Názvy zřícenin jsou zvučné a tehdy mi ještě moc neříkaly. Léto je stále v plném proudu, takže předpověď slibovala teplé počasí. Snažila jsem se tedy vybrat trasu, která nás „nevysosá“ na zbytek víkendu. Hlavní trasa měří 23 kilometrů, já ale zvolila kratší variantu měřící pouhých 15. Když jsem si nákres cesty přenesla do Mapy.cz, oko mi padlo hned na možnost trasu lehce upravit a protáhnout ji z původního cílového bodu, kterým byla vlaková stanice Železnice, až do Jičína. Tenhle výlet…

Celý víkend byl takový zvláštní. Večer předchozího dne jsem bojovala s pocitem, že se mi vlastně nikam nechce jet. Ráno to pak ještě vygradovalo, když jsem si po týdnu vzpomněla, že mě v servisu nabádali, abych si zkontrolovala hladinu chladící kapaliny. Strávila jsem dobu studiem manuálu, kde vůbec najdu nádržku chladící kapaliny. Nějakou jsem nakonec odhodlaně otevřela. Přišlo mi, že je nádržka prázdná. Auto doposud nestávkovalo, nedalo nijak najevo, že by něco potřebovalo. Ale Pažout už mě párkrát vyvedl z míry žertíkem s rozsvícením některé z varovných kontrolek v doprovodu zlověstného zvuku, že mu tak úplně nevěřím. Seděla jsem v autě aspoň 20 minut, než jsem se rozhodla to risknout. Po cestě jsem si dala záležet, abych…

Hned další den jsem odhodlaně s psicemi vyrazila na Milešovku. Už dlouho jsem na ní myslela, jako na horský výstup pro začátečníky. Se svými 837 metry nad mořem je naprosto ideální. Máte pocit, že už lezete na větší kopec, ale zároveň vás nemusí děsit čtyřmístná čísla reprezentující české nejvyšší vrcholky. Předpověď slibovala velmi horký den, takže, ač jsem zrozená jako sova, napřela jsem veškerou snahu vstát na budík zvonící v pět hodin. Nepovedlo se to jen o 10 minut, což je můj standardní výkon každé ráno. Sbalit psí pamlsky, zapéct si na cestu toasty a posnídat Borůvkové Cappuccino ve sklenici od Můj jogurt, mňam 😋 V 6:30 jsme vyrazily, abych…

V pátek jsme na výlet vyrazily i s Michalem, kterého znám ještě z dob, kdy jsem byla součástí party majitelů strakáčů. Michal má hnědou strakačku Barču. Baruška je o dva roky starší než Cora a dlouhé výlety už jí nevyhovují, ale jinak jsou s Michalem ostřílení turisté, kteří mají v nohách, a tlapkách, spousty kilometrů. Michala jsem předem varovala, že vydat se s námi na výlet je na vlastní nebezpečí 😃 (zvlášť po minulém víkendu). Ale dobrovolně se rozhodl to risknout 😄 Vsadili jsme na již prověřenou trasu Palackého a Riegrovy stezky. Michal dělal zkušeného průvodce, takže žádný zásadní problém nenastal. Jen jsem mu splnila jedno nechtěné přání. Asi 30…

..tak to mě napadlo po včerejším výletě. V poslední době, ať vyrazím s psicemi kamkoli, provází nás nějaké nepředložené situace, které se završily sobotním dobrodružstvím. Naplánovala jsem si úžasnou trasu. Zaujala mě vyhlídka Mlynářům kámen, která je jen co by kamenem dohodil od Ústí nad Labem. Ze Staré Boleslavi je do Ústí přímé spojení vlakem, což už jsem měla šancí párkrát vyzkoušet. A oblast Českého středohoří jsem si zamilovala. Pojedeme tedy vlakem do Ústí, odkud se pěšky vydáme přes Větruši, naučnou stezku Větruše – Vrkoč k Vaňovskému vodopádu, a dál po žluté přes Podlešín na vyhlídkové místo Vaňovská skála. Pak bychom odbočíme na modrou a obhlédly vyhlídku Josefínka, následně pěšinou…

Měl to být testovací výlet, jak moc jsem ještě zničená. Místo mě byla ale prověřena Keliška… Mrzelo mne, že jsme při posledním pokusu pokořit část Stezky nedošly do Adršpachu, podle původního plánu. Protože zbýval poslední pracovní den, byla to pro daný týden ideální příležitost projít skály bez davů (alespoň zdánlivě…). Na stránkách Adršpašských skal zbývalo ještě dostatek vstupenek, takže vše vypadalo idylicky. Cesta sice zabrala víc jak 2 hodiny, ale odměna měla být sladká. Tedy spíš oku lahodící. Vstup do skal je prakticky hned vedle vlakové zastávky. Při průchodu turniketu do areálu skalního města jsem se i s psicemi musela vměstnat do větší skupiny turistů, jak jinak než polských. Idylka…

Na vícedenní putování to zatím pořád nevidím, ale už mě nebavilo sedět doma. Počasí se částečně umoudřilo, tedy na jeden den, a tak přišel čas si užít alespoň jednodenní výlet. A proč nepokračovat ve Stezce? Volba padla na již dříve vyhlédnoutou část 6. etapy – Orlické hory. Tahle cesta pro mě měla hned několik NEJ – byla nejdelší, co jsme zatím šly, byla nejdále od Hradce, a taky jsme jí strávily největší část dne. Ale o tom na dalších řádcích. Cesta do Bartošovic byla plná vzpomínek. Zažila jsem si po spoustě let trasu, kterou jsem v té době absolvovala každý den, když jsem dojížděla do školy. Zlatá léta na střední……