V pátek jsme na výlet vyrazily i s Michalem, kterého znám ještě z dob, kdy jsem byla součástí party majitelů strakáčů. Michal má hnědou strakačku Barču. Baruška je o dva roky starší než Cora a dlouhé výlety už jí nevyhovují, ale jinak jsou s Michalem ostřílení turisté, kteří mají v nohách, a tlapkách, spousty kilometrů.
Michala jsem předem varovala, že vydat se s námi na výlet je na vlastní nebezpečí 😃 (zvlášť po minulém víkendu). Ale dobrovolně se rozhodl to risknout 😄
Vsadili jsme na již prověřenou trasu Palackého a Riegrovy stezky. Michal dělal zkušeného průvodce, takže žádný zásadní problém nenastal. Jen jsem mu splnila jedno nechtěné přání. Asi 30 minut po tom, co pronesl, že stezku má prochozenou ve všech ročních obdobích, jen v dešti ji ještě nešel, začalo krápat a po chvíli i slabě pršet 😃
Naštěstí déšť po nějaké době ustal a my se mohli v klidu kochat okolní přírodou a výhledy na řeku. Dokonce jsme mezi kameny zaznamenali uvíznutý paddleboard 😃 Netuším, který odvážlivec se pustil na peřeje, ale evidentně pokus nebyl úspěšný.
Terén byl, pro mne překvapivě, celkem zvlněný, takže jsme i po úvodních obavách, jestli nebudeme hledat v batohu bundu, nakonec skončili oba v tričku s krátkým rukávem.
Až do Spálova jsme potkali všeho všudy asi tři další turisty. Za hotelem Spálov končí Palackého stezka a navazuje ta Riegrova, a tady se situace rapidně změnila. Odpočinková místa byla neprodyšně obsazená, takže jsme se zastavili až na visuté lávce, kde jsme pozorovali několik skupinek odvážlivců, kteří na protější skále zdolávali tři různě obtížné ferratové trasy.
Do Semil jsme dorazili na minutu přesně, abychom mohli nasednout do vlaku směr Mladá Boleslav s přestupem v Turnově, abychom dorazili na nádraží, odkud jsme ráno odjížděli, chvíli po čtvrté. Michala jsem vysadila po cestě přes Mladou Boleslav a spolu s psicemi spokojeně dorazila domů.
Pustila jsem si rozkoukaný seriál a bezostyšně usnula 😆
