Měl to být testovací výlet, jak moc jsem ještě zničená. Místo mě byla ale prověřena Keliška…
Mrzelo mne, že jsme při posledním pokusu pokořit část Stezky nedošly do Adršpachu, podle původního plánu. Protože zbýval poslední pracovní den, byla to pro daný týden ideální příležitost projít skály bez davů (alespoň zdánlivě…). Na stránkách Adršpašských skal zbývalo ještě dostatek vstupenek, takže vše vypadalo idylicky.
Cesta sice zabrala víc jak 2 hodiny, ale odměna měla být sladká. Tedy spíš oku lahodící. Vstup do skal je prakticky hned vedle vlakové zastávky. Při průchodu turniketu do areálu skalního města jsem se i s psicemi musela vměstnat do větší skupiny turistů, jak jinak než polských. Idylka se pomalu rozplývala… Rozhodla jsem se ale, že si náladu nenechám zkazit a užijeme si procházku skalami, jakoby tam bylo prázdno. V areálu mají být psi na vodítku, což jsem aspoň pro začátek chtěla v tom davu turistů dodržet, ostatně nebyla jsem sama, kdo vyrazil se čtyřnohým parťákem. Připnula jsem tedy vodítko k postrojům a vyrazily jsme.
Psice byly samozřejmě natěšené a táhly mě davem. Hned od vyhlídky nad Pískovnou se nám ale plán o pěkné procházce začal bortit. Cora se začala v pravidelných intervalech dusit. Tedy ne doslova, ale měla chvílemi problém s nadechnutím. Vydrželo jí to celou cestu skalami i celou cestu vlakem domů.
Když byla v lednu na očkování, doporučila mi veterinářka “seniorskou prohlídku”. Spočívalo to v sérii vyšetření a krevních testů. Corís z vyšetření vyšla celkem zdravá jako rybka, jen jsem byla upozorněna na výrazně zúženou trubici hrtanu – nepoužívat obojek, pouze postroj a sledovat případné změny, to byly rady, se kterými jsem tehdy odcházela.
Záchvaty dušnosti se večer zhoršily. Nakonec nezbylo, než volat na veterinu. Psa máme chladit v zátylku a počkat do rána.
Noc byla divoká, protože Cora se průběžně budila dalšími záchvaty, čímž zpestřila spánek i zbytku osazenstva bytu.
Ráno znovu telefonát na veterinu a objednání na 13:30.
Během vyšetření se nezjistil žádný závažný problém, takže Keliška si vysloužila jedno pigáro do stehna a budeme čekat, jak se to vyvine dál…
Poznámka/Povzdechnutí: Zrovna ty dva snad nejkrásnější dny za poslední měsíc jsme strávily doma a ještě řešením zdravotních problémů (pro změnu psích). Někdo tam nahoře mě fakt nemá rád…
