Tenhle příspěvek měl začínat: “Jsme zpět!”
Ale nezačne. Namísto toho bych volila spíš: “Zatracená Stezka.”
Chtěla jsem pryč, ven, zase se někde projít v přírodě. Adventure aplikace mi dala příležitost. Náhodou jsem našla pěknou trasu ze Žacléře do Hronova. Když jsem jí pak zkoumala detailněji, zjistila jsem, že vlastně kopíruje 5. etapu Stezky Českem. Prima, zabiju dvě mouchy jednou ranou. Můžu si říkat, že to není Stezka, ale splním si jednu z původně plánovaných etap.
Odjezd vlaku do Trutnova, kde jsem pak přestupovala na autobus byl v příjemných 8:04. Pro jistotu jsem si v aplikaci kromě jízdenky koupila i místenku, ale ve výsledku to nebylo ani třeba.
Když jsem u řidiče kupovala lístek do Žacléře, udělala jsem si pro sebe takový poznatek. Vyjma doby, kterou jsem strávila na Hřebenovce v Lužických horách a Českém Švýcarsku, což je oblast spadající pod Ústecký kraj, jsem nezažila příjemné řidiče linkových spojů. Všichni vykazují stejnou evidentní diagnózu – vyhoření.
V Žacléři jsem ještě nakoupila nějaké jídlo do zásob na dva dny v místním Coopu a pak už jsme si to šlapaly dle mapy směr Bernartice.
První zkouška přišla při výstupu po Královecké stezce, která vede na Královecký Špičák. Svah má sklon, který se limitně blíží 90 stupňům. Cesta je kompletně pokrytá kameny a v současné době i pár popadanými stromy. Po dlouhé době jsem si sáhla na dno.
To jsem ovšem netušila, že si tenhle pocit vyzkouším ještě asi tak 5x. Až pozdě jsem si začala zjišťovat podobu výškového profilu, který nápadně připomínal hradbu – prudce nahoru, kousek rovně, prudce dolů, kousek rovně. A takhle pořád dokola.
Před, už ani nevím kolikátým takovým kopcem, jsem se nakonec rozbrečela. Přístřešek vytipovaný na přespání je kousek od vesnice. Určitě tam něco jezdí. Jezdí. Dokonce vlak. Bylo to jasné. S neskutečnou bolestí v patách, asi jsem si natáhla achilovky, a kolenou jsem doběhla na zastávku. Jak je naším dobrým zvykem, vlak nám ujel asi o 3 minuty. Zbývající 2 hodiny do příjezdu dalšího vlaku jsem ale využila užitečně. Zavolala jsem domů, že se vracíme a holky dostaly večeři z psího batůžku.
Jedeme do Hradce. Tak zase nic.
Achilovky nakonec byly v pohodě, ale odnesla to stehna a už zmiňovaná kolena. Další dva dny mi dělalo “drobný” problém vstát.
Mapa trasy
S psicemi jsem prošla jen zlomek trasy ze Žacléř do Petříkovic. Nicméně, dávám k dispozici celou trasu, pro ty, kteří si troufnou 😀
