- Délka: 23,83 km
- Typ: okruh
- Start: Dubá
- Cíl: Dubá
Co dělat během volného dne? No, samozřejmě vyrazit na výlet! A kam to bude tentokrát? Na vyhlídku Rač a Čap.
A tenhle výlet byl v duchu “všechno bude”. A bylo. Byly výhledy, psí koupačka a taky notná dávka adrenalinu.
Hned začátek byl napínavý. Když jsme narazily na hromadu větví přes cestu, které tu evidentně zanechali nedbalí lesníci, myslela jsem, že je to to nejhorší, co nás na cestě může potkat. Nooo, nebylo. Hned o pár metrů dál tu na turisty, funící do kopce, čekaly polomy. Stromy značných rozměrů se tu válely jak široké tak dlouhé. Obejít je nebylo úplně snadné. Znamenalo to vyšplhat svahem až ke skalám, protáhnout se otvorem mezi větvemi a nepocuchat si při tom účes ani chlupy, v případě Funíků.
Celou cestu nás provázely zvuky vrzajících stromů ve větru, který byl chvílemi dost intenzivní. V jednu chvíli mi ten syčák, teda vlastně spíš fičák, dokonce sebral čepici z hlavy. A ze stromů nepadaly jen šišky, ale občas i větve…
Další zkouškou odvahy byl Pustý zámek. Ten název zní celkem nevinně, že? Je pravda, že kdybych si všimla hned, že značka vede dolů z kopce a ne skrz skály, toto vzrůšo bychom si ušetřily. No, ale já si nevšimla. Takže. Dojdete takhle k průchodu, do kterého se tak tak vměstnáte, a na konci slepá ulička a šutry. Pokud chcete pokračovat, musíte na ty šutry. No jo, jenže ten nejblíže k zemi je asi tak metr vysoko. Pro usnadnění vašeho nevyhnutelného horolezeckého výkonu tu je kmen se dvěma odříznutými větvemi jako stupínky. V ten moment se vám žene hlavou myšlenka “jak tam, ty brďo, vylezu”. Ale to už řešíte dva chlupaté nadšence, kteří už se sápou nahoru. Aby se dostaly na nejbližší kámen, tak je samozřejmě musíte vyzvednout. Ten s artrózou se hned na dalším kameni zasekne, protože nemá sílu v zadních nohách se odrazit… Nakonec se vyhrabete nahoru i vy, kde zjistíte, že jste tam vůbec lézt nemuseli, protože tudy cesta nevede.
A teď přichází ta větší sranda – jak slézt dolů… Co vám budu povídat. Musela jsem vypadat dost vtipně. Se svými závratěmi, a ten moment naprosto zbytečnými hůlkami v ruce, jsem musela sešplhat zase po těch šutrech a kmeni dolů. Zavolat si jednoho psa, kterého chytím, když letí střemhlav dolů, abych mu pomohla s přistáním na pevné zemi. To byla Cora. Fajn, jednoho bychom měli. Následuje přemlouvání Toffi, že se bez mé pomoci dolů nedostane a bude teda holt muset slézt přeze mě.
Nebudu to napínat, daly jsme to. Já si jen slušně natáhla stehenní svaly, což jsem poznala okamžitě při další cestě z kopce.
Jinak ale tuhle trasu doporučuji. Les je tu doslova kouzelný a snad každé 2 km mění svou podobu. Naprosto mě to uchvátilo. A obě vyhlídky jsou dechberoucí. Čap je trochu oblíbenější, takže je třeba počítat s tím, že se tu nejspíš nebudete kochat sami. Nebo musíte vyrazit brzy ráno, nebo naopak později odpoledne. Věřím, že východ nebo západ slunce tu musí být fantastický.
Jo, a není nad to, když vás na turistické trase v kopci málem přejede cyklista na horském kole, který má problém vyšlapat ten kopec a šněřuje to ze strany na stranu. Přesněji řečeno cyklisti.
Tak hezký výlet všem 😃
