Tenhle příspěvek měl začínat: “Jsme zpět!” Ale nezačne. Namísto toho bych volila spíš: “Zatracená Stezka.” Chtěla jsem pryč, ven, zase se někde projít v přírodě. Adventure aplikace mi dala příležitost. Náhodou jsem našla pěknou trasu ze Žacléře do Hronova. Když jsem jí pak zkoumala detailněji, zjistila jsem, že vlastně kopíruje 5. etapu Stezky Českem. Prima, zabiju dvě mouchy jednou ranou. Můžu si říkat, že to není Stezka, ale splním si jednu z původně plánovaných etap. Odjezd vlaku do Trutnova, kde jsem pak přestupovala na autobus byl v příjemných 8:04. Pro jistotu jsem si v aplikaci kromě jízdenky koupila i místenku, ale ve výsledku to nebylo ani třeba. Když jsem u…
-
-
Dáváme si pauzu! Mezi hikery se tomu prý říká zero day. Vzhledem k tomu, že náš zero day bude poněkud delší, tak bych to tak úplně nenazvala. Po všech úvahách a konzultacích s mojí mamkou jsem se rozhodla Stezku na pár dní přerušit. Počasí nám skutečně nepřeje, předpověď na následující dny slibuje déšť a bouřky. A tato předpověď je vytrvalá. Ovšem, dlouhodobý déšť je něco, co se úplně neslučuje s Corísí artrózou, a momentálně ani s Fífím odřeným podpažím. Takže se budeme chvíli dávat dohromady a pak to zkusíme znovu. Pro dnešní den tak máme jediný cíl, dostat se z Bublavy do Hradce. Cesta je to na celý den, takže…
-
Spala jsem opět nevalně, i když v posteli. Podvědomě jsem stále přemýšlela, aby tu psi nic neušpinili. Budík jsem měla na 6 hodin. Potřebovala jsem vyrazit brzo, abych utekla předpovídanému dešti. Plán byl dojít do Kraslic, kde si i koupím něco k jídlu a určitě se tam najde místo, kam se schovat. Případně podle situace budeme pokračovat v cestě až na Bublavu. Bohužel až dnes ráno jsem zjistila příčinu včerejšího Fífího brzdění. Má odřená obě podpaží. Prima, to ještě chybělo. Takže v Kraslicích se ještě stavím v lékárně pro Imazol. Ten jediný nemáme. Fífa tedy batůžek zatím neponese, což ovšem znamená, že ho dnes celý den budu nosit já. Tak…
-
Dnes jsem se nevyspala zrovna do růžova. I když jsme hupsly do kanafasu, tedy spacáku, brzo, spala jsem nevalně, pořád jsem se budila. Usnula jsem v péřovce, kterou jsem večer oblékla, ale nějak to nevadilo. Psice se ke mně střídavě cpaly, takže jsem měla spacák stále napůl rozepnutý. Po snídani jsme opustily naše nocovací místo a pokračovaly. Včera většina cesty po asfaltu, dnes pro změnu loukami. A změna by to byla příjemná. Ovšem, když vložím do rovnice včerejší déšť a ranní rosu, s jakým podivem, že je tráva mokrá. Ráno jsem návlekla nepromokavé ponožky. Nohy jsem měla sice suché, ale stejně jsem měla v botách divný pocit… I když nám…
-
Usínaly jsme, i se probouzely za zvuků žabí sonáty. Stan jsem balila mokrý, protože padla rosa. A když jsem ho začala balit, začalo navíc pršet. Naštěstí pršelo jen chvíli, takže jsme po snídani vyrážely za celkem slušného počasí. Ještě fotka u nejzápadnějšího bodu a jdeme. Až do 13 hodin to byl docela obyčejný den. Jen v Dolních Pasekách se snažil se mnou zavést řeč starší pán pod záminkou nabídky “pravé italské kávy” 🤭 Já už ovšem v ten moment věděla, že nás honí bouřka, kterou chci přečkat v Bistru Fichtl ve Vernéřově. Natáhla jsem kroky co to šlo. Asi 3 metry od cedule Vernéřov se otevřelo nebe a někdo z…
-
Tak nám to dobře začíná. První věc, se kterou se musela smířit předem, byl fakt, že toho asi moc neuvidím, protože mi nestihli udělat brýle a s čočkami se tahat nebudu. A dnes ten začátek “úspěšně” pokračoval. Při dobalování batohu jsem zjistila, že je nejspíš malý, protože ho nemůžu zavřít a taky už nepoberu alumatku pro psy. Batoh je velký a těžký, i když mám samé ultralight věci. Myslím, že je nacpaný na hranici nosnosti. To bude to jídlo. Vstala jsem sice včas, přesto mi odhadnutý čas nestačil na to, abychom vyrazily s dostatečným předstihem na autobus. Vystřelila jsem z bytu jako namydlený blesk. Po pár krocích s batohem na…
