Spala jsem opět nevalně, i když v posteli. Podvědomě jsem stále přemýšlela, aby tu psi nic neušpinili. Budík jsem měla na 6 hodin. Potřebovala jsem vyrazit brzo, abych utekla předpovídanému dešti. Plán byl dojít do Kraslic, kde si i koupím něco k jídlu a určitě se tam najde místo, kam se schovat. Případně podle situace budeme pokračovat v cestě až na Bublavu.
Bohužel až dnes ráno jsem zjistila příčinu včerejšího Fífího brzdění. Má odřená obě podpaží. Prima, to ještě chybělo. Takže v Kraslicích se ještě stavím v lékárně pro Imazol. Ten jediný nemáme. Fífa tedy batůžek zatím neponese, což ovšem znamená, že ho dnes celý den budu nosit já. Tak jo. Batůžek na batoh a batoh na záda a jdeme.
Bylo příjemně, zatím svítilo sluníčko a nic nenasvědčovalo blížící se zkáze v podobě slejváku.
Nemám ale dobrou náladu. Pořád myslím na déšť a na bouřky a déšť, který by nás měl provázet celých následujících 7 dnů. Myslím na Corísí artrózu, na Fífí podpaží. Nějak se nám to nedaří…
U rozcestí Čmelák se zvedl slušný vítr. Já ale bundu zabalila do batohu, protože mi je teplo. Ke Čmelákovi to bylo totiž do kopce.
Jdeme dál. Máme před sebou dávku kilometrů, kterou bychom měly stihnout ideálně do oběda. Od 13. hodiny by mělo postupně začít pršet.
O kousek dál na nás na cestě číhá zajíc. Trochu mě znervózňuje, že se nemá k ústupu, i když se stále přibližujeme. Corís už větří, Fífa zatím nic netuší. Ušák naštěstí dostal rozum a vzal nohy na ramena právě včas. To už je v pozoru i Fífa, ale nechá se přemluvit, že nikoho prohánět nebude.
Fífa dnes drží tempo úplně v pohodě. Corís si drží svůj obvyklý kilometrový předstih, sem tam čuchá, občas sezobne zaječí bobek.
Úsek cesty před Krásnou, ze které je to už jen kousek do Kraslic, jsou nádherné louky, spousta kytek a naprosto luxusní výhledy do krajiny. Nádhera! 😍
Těsně před vstupem do Krásné je oplocené vrakoviště. Ovšem, jak jsem při průchodu vesnicí zjistila, ona sama je jedno velké vrakoviště. Ale něco pozitivního tu bylo také. Skoro jsem měla poníka 😃 Koukal na nás ze svého stanoviště na kopečku nad cestou. Nikde žádný plot ani ohrada, asi si taky vyšel na výlet. Vytáhla jsem mobil a natočila si ho. To ho evidentně zaujalo, protože se rozešel směrem k nám. Na chvíli jsem přemýšlela, jaké to asi je, když vás honí poník 😃 Ten se ale po chvíli zastavil a zase jen koukal. Asi usoudil, že nemá dostatečně velký batoh, aby se k nám přidal.
Z Krásné je to už co by kamenem dohodil do Kraslic. Je to krásné městečko. Našla jsem lékárnu, bankomat i Billu, všechno, co jsem potřebovala. Mrkla jsem na radar. Může to být tak 1,5 hodiny, než přijde déšť. Moc dlouho jsem se nerozmýšlela. Do Bublavy dojedeme autobusem. Do teď jsem měla vražedné tempo a další honička by nás čekala. Navíc s nejistým výsledkem. Bublava není daleko, ale stihly bychom to?
Z úprku tedy byla hodina čekání na autobus. Hlodala mě myšlenka, že jsme přeci jen měly jít pěšky. Ale co, teď už vyrážet nebudeme, teď už bychom to určitě nestihly.
Čeká tu s námi také partička děti se svou učitelkou. Děti vymýšlí blbiny, aby se zabavily, takže se ve skupince honí kolem sloupku s jízdním řádem nebo prostrkují hlavu skrz plot, který dělí autobusovou zastávku od kolejiště místního nádraží.
Autobus konečně přijel. Všichni jsme se nacpali dovnitř. Po cestě přístupují další děti, které se vrací domů ze školy. Za chvíli tu není k hnutí. Psi děti velmi zaujali, takže Coris má příležitost vyzkoušet si canisterapii 😃 Je ve svém živlu. Bezostyšně jednomu klučinovi sedla na nohy a nechala se drbat 😃
Vystupujeme na Bublavě a v tom začíná mrholit. Tak to bylo tip ťop.
V hotelu mě ovšem čeká překvapení. Všechno je zavřené. Podle informací na Mapy. cz má mít hotel otevřeno od 15 hodin a restaurace už od 11. Ale nikde nikdo. Jen vedle dveří cedule “Mimosezonní provoz”, otevřeno jen od pátku do neděle. No nic. I když ještě nejsou ani dvě, podle instrukcí zavolám majiteli. Po telefonu jsem dostala pokyny, kde najdu klíč. Ten je na svém místě, takže hurá, můžeme do tepla. A hlavně sucha.
