MÁCHOVA CESTA Z MĚLNÍKA DO ČESKÉ LÍPY

Volné dny jsem využila k otestování naší vytrvalosti. Poprvé jsem s psicemi vyrazila na vícedenní trek. No, v našem podání byl celkem 2 denní, takže jsme to zase nepřeháněly a skončily pro jistotu už v Doksech 😆

Vybrala jsem trasu, kam se dalo celkem dobře dopravit veřejnou dopravou a zároveň trasa slibovala něco pěkného vidět.

Máchova cesta z Mělníka do České Lípy začíná oficiálně u mělnického zámku, my ale vyrazily rovnou z vlakového nádraží. Hned první kilometry po asfaltu byly zároveň do kopce. To dokáže navnadit 🙈😆 Bylo opravdu krásně a už slušné teplo. Fífa v Harasově zahájila koupací sezónu, akorát mi tam hupla i s batůžkem na zádech, ještěže jsem ty granule řádně zabalila do pytlíčků🙈 Keliška musela samozřejmě do vody taky, akorát si vybraly nejhůř dostupné místo, co šlo, takže jsem obě musela vytáhnout ven za kšíry.

Nejvíc jsem se těšila na úsek Kokořínským Dolem. Jen jsem jaksi pozapomněla, že je víkend, volno, sluníčko a hic k tomu. No, kdo by to byl čekal, že tam bude nával výletníků, že?

Batoh vážil odhadem 12 kg, ale s každým kilometrem o něco ztěžknul. Na konci dne měl snad metrák 😃

Kousek za Rájem jsem postavila stan hupla do spacáku. Holky byly vyřízené, takže následovaly mého příkladu. Bylo ještě celkem brzo, my už měly dost. Ještě ani nepadla tma, když mě z polospánku probralo funění a rozhrnování listí, a to celkem blízko stanu. Pak se ozval děsný řev. Ještěže jsem si říkala, že nesmím zničit ten nový spacák, jinak bych si snad ucvrkla strachy. Asi to byl srnec. Chvíli se ještě ozývalo cvrlikání ptáků, pak všechno utichlo.

Spala jsem do 6:30, kdy mě vzbudil budík. Ve spacáku bylo krásně teplo, takže jsem se vyspala celkem dobře. Jen jsem ráno zjistila, že je všechny sesunuté k východu že stanu. Postavila jsem ho totiž krapet z kopce 🤦‍♀️

Všechno js zabalila, uvařila snídani a před osmou jsme vyrazily na další část cesty. Nikde nikdo, ticho, jen ti ptáci zpívali.

Během dopoledne jsme zvládly cestu do Bezdězu, což bylo asi 14,5 km. I když jsme dupaly kus do kopce (ten nejlepší nás ještě čekal…😃), tahle cesta byla za odměnu. Nádherný les, stále liduprázdno. Potkala jsem jen turistů se stejně naloženým batohem, jako jsem měla já. Po cca 11 km, kdy jsem nepotkala naprosto nikoho, to jeho turistické “Ahoj” najednou znělo jinak. Začala jsem chápat to dojetí trekařů při několikadenních pochodech.

Po cestě nám, bohužel, došla voda, takže jsem v Bezdězu hledala možnost vodu doplnit. Jiskru naděje js spatřila v ceduli směřující výletníky k informačnímu centru, kde má být i WC. No, to tam možná i bylo, ale info centrum má otevřeno pouze v sobotu, což jsem zjistila až z internetu, na dveřích pro jistotu nic napsáno nebylo 🤔

Vrátila jsem se tedy k restauraci, kterou jsme minuly po cestě do info centra. Bylo půl dvanácté, tak jsem si řekla, že se odměním dobrým obědem. Byla tam velice milá obsluha, která hned holkám donesla misku s vodou, kterou obě ihned využily. Nacpala jsem se skvělými penne s kuřecím masem ve smetanové omáčce, které jsem zalila půllitrem Kofoly. Chtěla jsem doplnit vodu na záchodě, ale na dveřích byla cedule, že voda není pitná. Mám s sebou filtr, tak snad to projde… Následky vydatného oběda jsem poznala vzápětí, kdy jsme svorně funěly do kopce cestou na Bezděz, společně s mraky dalších lidí. Dost nepříjemná slečna u vchodu a vstupné 180 korun mě nakonec odradilo od záměru si hrad prohlédnout. Čekala nás ještě cesta do Doks, což podle ukazatelů mělo být nějakých 7,9 km, ale znáte to… Vlk taky sliboval.

Seběhly jsme kopec prodírajíc se davy dalších a dalších výletníků zpátky do vesnice a vydaly se dál po červené směr Doksy.

Brodily jsme se pískem, párkrát si musely odfrknout, ale nakonec jsme tam dorazily. Hurá! Mám toho dost. A psí taky nevypadají nejsvěžejší. Na další den hlásí bouřky, takže jsem se rozhodla, že z Doks už pojedeme domů. Na nádraží jsme musely vytrpět ještě dve nevychované děti, které neustále běhaly kolem psů. Musím ocenit Fífy trpělivost, strašně moc se zlepšila. Já už bych je teda kousla do zadku…

Čekalo nás poslední dobrodružství v podobě cesty vlakem domů se dvěma přestupy, jeden 3 a druhý 4 minuty. I když to díky zpoždění prvního vlaku nevypadalo nadějně, nakonec jsme dorazily do Brandýsa dle plánu aplikace.

Trochu mě mrzelo, že jsme nepokračovaly dál, ale aspoň jsem měla čas se připravit na další pracovní týden. Jsem nadsena, jak to psice celé zvládly, dalo mi to víru v úspěch, až vyrazíme na Stezku 😊